Když neznalost omlouvá /skoro potěší/

Znáte ten nákup, kdy je potřeba obstarat něco víc než jen čtvrtku chleba, která se vejde do prostornější kabelky. Vezmete dvě menší skládací tašky, dáte je do větší neskládací a to celé do té na čtyřech kolech, kterou jste včera v

X+

Před chrámem konzumu lehké zaváhání, zda se vláčet s vozíkem o objemu malého vagónu, v kterém i týdenní zásoby pro pětičlennou rodinu vypadají nicotně /marketingové mistrovství/ - a už před sebou tlačíte ten trochu normálnější, do kterého se nemusíte ohýbat s rizikem rozzuření plotýnek.

"Přece jsem pro nic zvláštního nešla", honí se vám hlavou, když vršíte úhlednou pyramidu nakoupených živin a už vybíráte pokladnu, u které se vine nejkratší had. Vyberete si samozřejmě špatně - Murphyho zákony fungují bezvadně- ten váš had má zrovna zádrhel a všude jinde už byste byli dávno hotovi. Nebo je nemehlo pokladní? - konečně si prohlédnete, kdože vám to bude za chvíli předávat pokladní lístek délky telefonního seznamu. Vida ho, dobře jste si vybrali - je to takovej ten sympaťák, co si potřebuje při studiu vydělat a je tu možná první den. A už jste na řadě, už se pyramida přesunula na pás a sympaťák s úsměvem začíná sčítat vaše kalorie. Docela mrštně pečivo a mléčné výrobky - a pak lehké zpomalení jako ze stovky na rychlost povolenou v obci - došlo na ovoce a zeleninu. Grepy podobné pomerančům jsme společně rozklíčovali, řapíkatý celer by dělal určitě problém kdekomu - a už se šine něco kulatého zeleného. Otočil to několikrát ze všech stran a hlavou se mu asi honily přinejmenším tři varianty jako při testu z makroekonomie - jenže co zatrhnout? A?B?C? - ale zvolil nejrozumnější - pátravě se podíval a podezřívavě pravil - "není to kapusta?" - a byla!! - potvora...

Kdyby jen tušil, jak mě tím potěšil - vybavila jsem si sama sebe v prodejně elektrotechniky a tu jeho bezradnost naprosto chápu. Každý má prostředí, kde je "mimoň". Nikdo v tom není sám.

Příště se třeba zasmějeme nad čekankou a brokolicí.