Já, pokud jde o prarodiče, jsem na tom jako níže pan Šiša. Všichni vymřeli ještě před mým narozením. Z matčiny strany za to mohla válka, z otcovy choroby. Já jsem zato čtyřnásobný dědeček a na podzim se mi dokonce dostane hrdého titulu pradědeček (pradědeček v lese, těžkou kládu nese).

gratuluji k vnoučatům i k tomu, že se chystáte jako pradědeček stěhovat v lese klády

Já to mám jinak, vzhledem ke starším rodičům se mě ani jedna babička a dědeček nedožili.

On by si člověk tak přál, aby všechno bylo ideální a nejde to skoro nikdy... děkuju za příspěvek

Klasický postup - poznání životem. Řada věcí,mi došla až později. Úžasný otcův bonmot - "Neženil jsem se proto, abych se rozvedl". Mít otce a matku? Já to bral normal, tak je to přece asi všude?Naopak, jsou semknuti a sužují. Když odešel otec? Do pytle, kde je? Život zvolal- "Už není, nebude". Přestaň se skrývat tam vzadu, předstup! - Dopředu, na značku. Já tam nechtěl, vzadu je tak dobře ...

Doba dětství. Dodnes! Libý pocit spát s babičkou v posteli. Úžasný pocit jejího tepla. Vše jištěno peřinou. Pocit bezpečí a být milován, její rukou hlazen. Poslouchat hlas vyprávění, usnout ...

"Dítě, pojď sem"! Pravila mi matka, asi v 55 letech. Zvláštní oslovení - skoro se mne to dotklo. Poznání, že jsem pořád dítě, rodička žije. Následný sirotek - stesk. Jak bych si přál ! Aby otec sužoval a matka na mne volala dále. Dítě ...

M

Pěkně jste to shrnul

Na nektere babicky se rychle zapomene

Nebo je člověk s přibývajícími lety začne chápat