Punčocháče si ještě sem tam klidně zašiju, ale vztah, který není k radosti posílám pryč.

když nejde o děti, je to trošku jinak - je to snadnější, ale stejně je škoda to nezkusit seštupovat

Take jsem stupovala ponozky. Je to az neskutecne davno, nyni vsechno, co se rozbije, jde do kose na odpadky. Proc opravovat pracku, kdyz za opravu zaplatite skoro stejne jako za novou pracku. Tak je to se vsim, opravy jsou moc drahe.

"Štupování" ponožek mě moc nebavilo, ale lapání a zašívání oček ano. Ta malá věc na zašívání tak sympaticky cvakala.

Vám velké + za vzpomínku.

Děkuji /se štupováním jsme na tom stejně/

v Chrudimi byla tahle opravna pod Širokejma schodama, taky jsme tam s mamkou nosily naše punčochy a punčocháče i ošlapané podpatky nám tam měnili, ucha od kabelek opravili...teď silonky nenosím, podpadky taky ne..opravna dávno zmizela...

ale jsou věci, které jsem se naučila opravit a držet je i po jejich životnosti,kdy už by je každý odhodil...ale mám je ráda, používám je a dokud slouží, budou se mnou...až doslouží,zamyslím se, jestli pro ně vymyslím jinou činnost a užitek, pokud ne, tak zda dokáží alespoň z části detailem zdobit nebo sloužit společně s někým nebo něčím jiným...

jj, taky mám ráda věci, co mají svůj příběh.. díky!

Jo...taky si tu opravnu bot a punčoch pamatuji. Nesnášela jsem, když mi máma nabalila pytlík punčocháčů a vyslala mne tam. Ale dneska si říkám, že to je to, k čemu bychom se, v rámci všech těch udržitelných ekonomik, měli začít setsakra rychle vracet.

Používat věci, mít je rádi, spravovat, opečovávat. Možná bychom nepotřebovali všechny ty páteční demonstrace a klimatické konference, zero waste a bůhví co.

Možná by stačilo zeptat se babiček...

Snad to přijde, než si všichni natlučem hu.. ústa

děkuji!

Jo oka na punčochách, co se jich tchýně po nocích pro Oděvní službu naspravovala za 2,60 aby mohla dát synovi 10 tisíc na úspornej naftovej motor do staré Volhy a že jí pak bude vozit kam bude potřebovat.

No dopadlo to tak, že první pokus o předání dopadl s očima pro pláč, páč ochraňovaná kabelka s hotovostí zůstala na zastávce v Jindřišské, protože si vždy jindy dávala kabelku do velké tašky na kolečkách s prací domů.

Dopadlo to tak, že jsem vozila tchýni stejně já i když peníze dostal páč se mu to téměř nikdy nehodilo.

PS: Látačku, strojky a specielní švýcarské jehly také

Mám jako artefakty stále.