pro Rob J.H a Pulchritudinous Wendolene

Ukusuju si Spolčení jako větrníček/a ten mám hodně ráda - http://cejpkova.blog.idnes.cz/c/35728/A-na-cem-ujizdite-vy.html#t2

- taky mám pocit, že to bude knížka do stejné party jako Zvonokosy, tzn. těch nejohmatanějších

děkuji za všímavost - myslela jsem, že info na záložce nikdo nečte

MilCe

Presne tak

Jenom malo deti to opravdu nekam dotahne, ale ambice nekterych rodicu jsou neskutecne. Chteji mit male Mozarty, male Caslavske ci male Zatopky, a tak je vozi do x krouzku nebo jenom do jednoho, kde je driluji. Deti by mely mit predevsim detstvi a ne tvrdy vycvik v armadni slozce Matka Otec Krouzek Skola Krouzek, jenze nekteri rodice si leci svoje mindraky na detech, snazi se splnit jejich vlastni nepodarene sny, bohuzel. Deti by mely mit cas na vylozene lelkovani, na skopiciny, nezit zivotem profesionalniho sportovce, ale ditete....

Take se divam, ze ctete Spolceni hlupcu, doufam, ze se Vam ta kniha bude libit, az ji doctete, uvitala bych maly referat, ja osobne ji radim do mych nejoblibenejsich knih. Ignatius a jeho mati, vino v troube, Levyho kalhoty atd.

skvělé!!!

Perfektní článek, jenom bych to zobecnil, týká se to nejenom sportu. Přehnaně ambiciózní rodiče jsou pro dítě vždycky pěknej záhul, pamatuju si naši malou sousedku, která neměla jedinej den volnej; zatímco my ostatní jsme mívali kroužky tak dvakrát tejdně a a zbytek času jsme trávili různejma vlastníma ptákovinama, stavěním bunkrů a nebo jenom štěbetáním na klepadle (klepadlo jakožto nástroj socializace v raném věku je vůbec fenomén na knihu :)), tuhle chuděru jsme znali jenom "od vidění" - a to pro dítě taky není dobře. Jinak koukám čtete Spolčení hlupců - jestli poprvý, tak vám neskutečně závidim, já už to mám za sebou třikrát a furt dobrý, ale ten pocit, když se člověk poprvé dočte až k "Vážený mongoloide J. A. Abermane!", ten je neopakovatelnej

no já nevím sport má pro i proti

Můj otec do svých dvacetidvou dělal bradla, od třiceti má částečnou invaliditu, prý velké opotřebení kloubů a kostí, taky si pamatuji jak kolikrát nemohl vylést ani z postele. Takže ponaučení pro nás, zábava ano, profesionálně ani náhodou. Dcera měla talent na step a tanec, tančila od svých 3 let a velmi ráda s kroužkem, ne profi i když o ni byl velký zájem. V deseti letech ji začaly příšerně bolet a píchat při tanci paty, zjištěná diagnoza byla nedokrvování tkání při růstu,zůžené kanálky- následovala magnetoterapie a omezení jejího koníčku, po roce dokonce na bod 0, takže s tancem se sice s pláčem rozloučila, ale relativně může chodit bez bolestí. Na tůry po horách můžeme zapomenout i se speciálně odpruženými botami a gelovými stélkami i s magnety má po půl hodině bolesti takové, že se sotva plazí. Takže jsme hledali jiný sport, který jí baví a zároveň nenamáhá chodidla. Kupodivu to vyhrála jízda na koni, a spokojenost je na obou stranách. Někdy je dobré říct ne i sám sobě

Re: no já nevím sport má pro i proti

To zni jako popis Severovy choroby (paty), ktera je vedle pribuzne Osgood Schlatterovy choroby (kolena a holene) nejcastejsim problemem u aktivne sportujicich deti veku 10 az 15 let. Je to spojene s rustem kosti a nic nenormalniho, trebaze bolestneho. Znamena to dite nestrkat do extremnich aktivit, vynechat zavodni cinnost ale ne uplne vynechani pohybu. To proto, ze nasledkem nedostatecneho pohybu se svaly predtim zvykle cvicit zkracuji, zpusobuji tah na slachy a naopak zvyseni bolesti. Odpoved je zlata stredni cesta, cili vseho s mirou a dulezite jsou cviky na protahovani svalu.

Nemam cesky odkaz, ale jestli umis anglicky nebo ti s tim nekdo muze pomoci, tady je to v anglictine.

http://www.healthopedia.com/osgood-schlatter-disease-and-sever-disease/

http://www.healthopedia.com/osgood-schlatter-disease-and-sever-disease/symptoms.html

Děkuji za příspěvky !

není co dodat - snad jen "sportu zdar", ale taky mě napadá staré dobré známé "sportem k trvalé invaliditě" MilCe

mala atletika

Kdyz bylo starsimu synovi skoro 6, zapsali jsme ho do zdejsi( u protinozcu zvane) Male atletiky. 5-6 mesicu rocne, 1x tydne v sobotu dopoledne delaly 5-15leti atleticke discipliny, ktere byly odstupnovane nacinim a pravidly podle veku. Ackoliv se jednalo o souteze, odehravaly se v pritomnosti trenera/ky, chodici od vekove skupiny ke skupine , discipliny k discipline a ucici deti zakladum atletiky, zakladum pohybu, behani, hazeni, skakani, koordinace a obratnosti. O nekterych nedelich byly na nekterem predmestskem stadionku poradany tzv. otevrene dny, kde se zavodilo o medaile v jednotlivych vekovych skupinach. Ucast na nich naprosto dobrovolna, zalezela na rodinach a byla spojena s piknikem, nekde i grillovackou.

Mnozi, kteri zacali s malou atletikou po par letech presli na jiny sport, kde se jim velmi osvedcily prvky naucene pri atletice. Nekteri u atletiky zustali; z vice znamych jmen Jana Rawlinson (za svobodna Pittman), juniorska mistryne sveta na 400m a 400m.pr. a dvojnasobna mis

Re: mala atletika

dvojnasobna mistryne sveta na 400m. pr.

V nasem klubu jsme meli dve zabky vyznacujici se obzvlastni pruznosti a koordinaci. Vsimli si jich gymnasticti odbornici a k pyse rodicu nabidli 9-10letym misto v tzv. elitnim oddilu gymnastiky (25-27 hodin tydne). Prvni zabka tam vydrzela rok, behem nehoz se tak zmenila z veseleho ditete na vazne, zadumane a nervozni, ze ji rodice v zajmu jejiho dusevniho zdravi z oddilu vzali ven. Par nasledujicich let nemela zajem o zadny sport, ani rekreacni a teprve az na stredni skole zacala hrat netball.

Druha byla dcera sportovniho novinare, ktery byl o neco obezretnejsi a nesouhlasil s naborem primo do elitniho oddilu, ale nizsiho stupne pozadujiciho 15-20hodin treninku tydne a teprve pripravujiciho na vstup do elitniho smeru. Devce se povahove nezmenilo, ale po dvou letech dostalo jine zajmy a z gymnastiky samo odeslo.

Prznit duše a těla

dětí kvůli prestiži rodičů by měl být trestný čin. Děcka mají přirozeně běhat venku a ne se vláčet od kroužku ke kroužku, "aby z nich něco bylo".

Re: Prznit duše a těla

naprosto!

souhlas

nelze nez souhlasit. Dril sice vychova olympijske viteze, ale nikdo nezkouma, jak jsou na tom ti neuspesni, nikdo nezkouma cenu, kterou zaplatili.

Byl jsem v soku, kdyz jsem videl dokument o sportovani deti - ted tam byli hokejisti Slavie. Bezelo to ve ctvrtek vecer, ktera televize to davala nevim. A byl jsem uplne zdesen, kdyz jsem videl tatinka slavistu, ktery nutil syna, maleho hokejistu, chodit mocit ven na salu Sparty.

Nejsel priznivec ani jednoho klubu a tohle me dost otravilo.

Myslím, že je to

vhodný článek v pravou chvíli. Většina rodičů na to stejně v průběhu kroužku přijde taky, že to nejde zvládat. Mám sportovně nadanou dceru, jde do první třídy, ale na specializovaný kroužek ji dám max. hodinu týdně, pokud na to budeme mít čas.

Moc dobre napsano,

Karma pro Vas. Taky chci, aby jednou dcerka za vyroste mela nejakeho ohyboveho konicka, ale takoveho, na ktery staci a ktery ji nebude stresovat, ale prinaset radost. "Ambice"nekterych rodicu fakt nechapu.