O nekončící repetici - malé podobenství pro každého

Taky vás to někdy napadá - podobenství kalendářního roku a průběhu života? Leden a únor je tím pokakaným a ublinkaným obdobím, co ani nestojí na vlastních nohách.

X+repetice

V březnu začínají zázraky přírody a malý človíček je nejroztomilejší.

Když zkusíte v dubnu zasadit velikonoční pomlázku do země a řádně zaléváte, máte za pár týdnů zelenající se keřík a postupem doby košatou vrbu, co je zajímavá právě tím, že zpočátku měla tak komplikovaný začátek života a kmen má opravdu zapletený. Každý má  někde kolem sebe někoho, kdo měl začátek pořádně p/r/opletený a slunečním svitem v podobě silné vůle, občasným jarním deštíkem v podobě povzbuzení a pravidelným kypřením v podobě vzdělání z něj je nakonec dospělec mnohem zajímavější, než okolní hezouni s hladkým kmenem.

Květen a červen bereme většinou jako nejkrásnější měsíce roku - všechno je úžasně bujné, voňavé a před námi celé nádherné léto /tady milovníci lyžování prominou, jedná se o hodnocení teplomila, takže mazejte na ledovec a nekazte romantiku/.

Červenec a srpen jako období nejžhavějšího života je jedna velká barevná směs krás a hrůz - aktivita na maximu, je skoro škoda spát, koneckonců ty noci jsou tak krátké... I letní bouře jsou plné síly, blesky přes celou oblohu  - a potom to vyčasení - nádhera. Člověk je dospělý a jede na MAX.

Je tu září a můžeme sbírat úrodu - zjišťujeme, že jabloň měla být zjara víc postříkaná proti škůdcům   a  za strupy na slupkách si můžeme tudíž sami /že to, co jsme chtěli měnit na dětech jsme měli udělat, když byly ještě v adolescentním věku/.

Ohebnost kloubů v babím létě už není taková jako v červenci a víte, že si nesmíte moc sedat, protože pak byste už taky nemuseli stoupnout.

Říjen a listopad má ještě některé dny úchvatně vybarvené a prosluněné, ale trvá to pár hodin kolem poledne, když se zdvihnou ranní mlhy a než padne odpolední soumrak. Za toho stmívání si člověk udělá čas i na fotky ze svého povedeného jara a léta /a víte, že to taky není špatný?-dřív na to nikdy nebyl čas.../

Přichází prosinec, člověk ví, že moc sluníčka už neuvidí a musí se s tím smířit.

A za pár měsíců zase vykouknou bledule, krokusy, sněženky...

související:

http://cejpkova.blog.idnes.cz/c/27890/Ani-novy-model-ani-starozitnost-aneb-chvala-padesatniku.html#t2