Čím dál víc začínám vnímat Čapkovu "Matku"

Když jsem Čapkovo drama viděla v divadle poprvé, bylo mi snad 15 let - to člověk ještě nedokáže v plném rozsahu cítit tu sílu - přesto to byl nezapomenutelný zážitek.  Když teď, jako babička, zažívám situaci,

 která vznikla po nehorázném útoku Ruska na Ukrajinu, vynoří se mi z paměti právě toto dílo.

Možná je to tím, že nesmírně obdivuji statečnost, s jakou se Ukrajina brání. Sledovala jsem ukrajinského presidenta, když žádal z centra Kyjeva o  pomoc, vehnalo mi to slzy do očí.

Ukrajinská urputnost bránit se, vyvolala takový ohlas, že i ekonomické zájmy půjdou snad stranou a evropské státy pochopí, že jde i o ně. O demokracii a civilizaci.

Je neštěstí, když se psychopat ujme moci. Hlavně v zemi, která má velmocenské choutky snad vrozené.

Ve jménu ruské putinovské ideologie umírají kluci na obou stranách. Kluci, kteří by chtěli žít úplně obyčejný normální život.  Umírají děti.

Potom i ukrajinská matka, která nikdy Čapka nečetla, řekne "jdi"...