O jedné vdově, jednom koncertu a jedné minutě

Ten příběh je z nedávné vánoční doby. Je vlastně úplně obyčejný. Právě proto stojí za napsání a připomenutí.

X+

Ti dva manželé spolu byli už hodně dlouho. Poslední desetiletí si neuměli představit předvánoční čas bez "Rybovky",  byl to tradiční zážitek, kdy je už všechno nakoupeno, napečeno a člověk spočine v klidné náruči  hudby.

Minulý advent zůstala právě v tento čas náhle sama. Nechtěla si tu bolestnou dobu připomínat a drásat se něčím, co nejde změnit. Ani koledy si tentokrát před svátky nepouštěla, jak bylo jejím zvykem. Snažila se o klid, pohodu a optimismus. Myslela na děti, vnoučata a jaro na zahradě.

Místo koled bylo u ní doma slyšet Javory, Spirituál, Enyu, Abbu a Oldfielda. Jako hradbu před okolním světem - před rádiem a televizí, kde se bez ustání právě odehrávalo  nekonečné černé absurdní drama za jednoho starého nemocného pána, který opustil tento svět.

Na Českou mši vánoční se těšila jako na krásný dárek pro utrápenou dušičku. Komorní filharmonie i sbor to mají za léta hraní bezvadně natrénováno, operní sólisté jsou jako třešnička na dortu ...

Ale dopředu na pódium se hrne mohutný cvalík v pomačkaném saku. Řeč, kterou vyzývá vánočně naladěné publikum k povstání a minutě ticha působí ještě neohrabaněji a zmačkaněji.

Vstává s ostatními překvapenými - utéct se nedá.

" Hvězdy jsou dnes krásnější, obloha je jasnější, měsíc krásně plápolá..."