Máte problém s klouby, nebo vás nesmírně štve šéf, či jiná havěť a ocitáte se ve víru emocí, které nezvládáte...
Není to tak dlouho, co jsem poslouchala charismatického neurochirurga prof. Vladimíra Beneše hovořit o mozku. Člověk, který z hlediska nás laiků, zná o mozku všechno, tehdy pravil, že všechny počítače světa nemají na lidský mozek, který není ani zdaleka prozkoumaný...
Proč bychom to každý aspoň nevyzkoušeli?
Dovolím si jednu osobní zkušenost. "Sportem k trvalé invaliditě" je heslo srandovní do té doby, než to okusíte na vlastní kůži.
Nebudu unavovat: v dobách vrcholných úspěchů Čáslavské ji všechny holčičky měly /podle rodičů/ následovat. Když se jim to povedlo, děvenka byla od cca 11 - 15, čili ve věku, kdy se organismus vyvíjí, lámána, jako cirkusový akrobat. Dál to nebudu rozvádět, kdo má zájem, sdělím následky - viz e-mail .
Není člověk, který by se v životě nesetkal s nějakým zdravotním problémem. Virozu zažene zázvorovým čajem, nebo prášky. Podle nátury. Je to prkotina, za týden je vyřešeno.
Když vás začnou dlouhodobě zlobit klouby a páteř, přestává legrace. V lepším případě máte vyhozenou plotýnku a třeba padnete na nějakého šikulu, co ji přivede do správné polohy.
V horším máte zaděláno na delší trápení, jélikož jste si furt mysleli, jak všechno statečně překonáte a ono to už opravdu nejde. Myslím tím poškození nervu, který řídí dolní končetiny. Dg. kořenový syndrom /léze n.peroneus/.
Kdo zažil, ví své, kdo ne - přeji aby nenastal. Prostě nemůžete chodit, už 20 metrů je nadlidský výkon, bolest ve dne v noci.
Indikace je operativní, ale...konsultace s nejlepšími odborníky, včetně prof. Koláře,ukáže, že takto artrotizovaná páteř nebude ani zdaleka po operativním výkonu vykazovat 98% zlepšení, jakého se dosahuje u mladých sportovců, operovaných po zranění. Zato rizik je hafo. Jste prostě na odpis.
Na spondylochirurgii v Motole i na neurochirurgii v Č.Budějovicích vám nabízejí okamžitou operaci.
To je ta správná situace, kdy může mozek ukázat, čeho je schopen.
V hlavě se vám promítne všechno:
- konec, než takhle, tak raději vůbec...
- budu všem na obtíž, zkomplikuju život svým nejbližším
- musím... prostě musím...CHCI ... hlava si nastaví modul a vůle podle toho jedná
a vyhraje
hodiny cvičí každý den, co doporučili spolehliví fyzioterapeuti,
najde si zkušenou skvělou masérku,
myslí na to, že se uzdraví
věří...........
to není pohádka, to je můj skutečný příběh
je podzim 2016, já jezdím na kole,chodím.... - a neskutečně se raduju, že můžu takhle žít...
PS: a moji touhu, jít ještě někdy v Alpách " von Hütte zu Hütte" nějakým nenáročným údolím, třeba opravdu uskutečním
