Nepříjemný zážitek

Chápu, jak bolí Vámi popsaná "facka". Zažila jsem ve Francii něco podobného. Chtěla jsem koupit pohled. Francouzsky neumím, proto jsem prodavačku požádala anglicky o pohlednici a známku. Nereagovala, takže jsem žádost opakovala německy. Slečna mi pak francouzsky vysvětlila, že se se mnou nebude bavil ani anglicky, ani německy, ani jiným východním jazykem. ( Paradox je, že já jsem jí porozumněla velmi dobře.) Její neochota mne šokovala natolik, že jsem v tom okamžiku nebyla schopná žádné reakce, jen jsem tiše vyklidila pole. Přestože je tento nepříjemný zážitek  11 let starý, dodnes bolí.   

Re: Nepříjemný zážitek

Jste moje spřízněná duše. Díky !! MC

tak mne nějak zaráží ty vaše naježené reakce

na diskusní příspěvky. Já sice neuchápu, proč by zrovna ten, jak říkáte poslední z posledních (ostatně v čem spatřujete pořadí člověka?) měl být či vlastně jeho poznámka pro mne jakkoli důležitá a už vůbec o držení čehokoli, pro mne tedy mnohem důležitější a ostudnější bylo češi nekraďte. Na druhou stranu, odpověděla jste si sama, byl to vtírka. Tihle pouliční trhovci a to všude,i když v evropě už je to kapku lepší, zejména pak v africe, jsou neuvěřitelně vlezlí až brutální a skutečně jediná věta, která leckdy člověka zbavila jejich pozornosti byla nemám sebou peníze.Ostatně je to rada poslední záchrany průvodců.Takže...

Re:

mě připadá skutečnost, že se někomu v dáli vybaví při slově "Čech" okamžitě "nemáme peníze" stejně ostudná jako nápisy za hranicemi. Možná jsem to nevylíčila dostatečně barvitě. Díky za názor. MC

Tak mě napadá

paní autorko, ten více nž patnáct let starý zážitek je stále tak živý, protože jste od té doby nikde nebyla? A je to opravdu váš zážitek, nebo vám to jen povídala sousedka, která to slyšela od kolegyně v práci. A té to povídal šofér linkového autobusu, který má kamaráda, co vozí zájezdy?

Re: Tak mě napadá

jste sice jedovatý jak zmije zjara, ale nedá mi to, abych neodpověděla: opravdu to byl tak nepříjemně silný zážitek, že je nezapomenutelný i po té dlouhé době. Přestože jsem od té doby sjezdila Evropu křížem krážem. Vyhrábnu z paměti příště něco optimističtějšího.

Roztomilá paní

Pokud trpíte nějakým kompelxem méněcennosti, je to jen váš problém a nevztahujte to na celý  národ. Je to zvláštní, ale na stejnou dobu mám poněkud jiné vzpomínky.

V roce 1991 jsem se s omezenými finančními prostředky vydal na dovolenou. Autobusem jsem dojel na jih Francie a zpět do Čech jsem se vracel stopem. Byly to krásné dva týdny, ikdyž podstatnou část času jsem strávil čekáním, až mě někdo vezme. Na krajnici venkovských cest jsem se postupně  setkal především se západoevropany, také s Američany a s žádnými Čechy. Někdy jsem nocoval v kempu, někdy v čekárně na nádraží a několikrát v domě u úplně cizích lidí, kteří mě k večeru svezli autem. jednou jsem přespal v nemocnici, když mě svezl lékař, který nastupoval  do služby. Za celou dobu se mi nikdy nestalo, že by se někdo pohrdavě vyjadřoval o mé vlasti,   a já jsem už tenkrát netrpěl studem, že si on trhovce nekoupím věc, kterou nepotřebuji.

Re: Roztomilá paní

Asi jste si to špatně přečetl. Komplexem určitě netrpím a nic jsem si kupovat nechtěla ani nepotřebovala. Ale i kdybych pískala kudlu, nikdy bych nikde nefňukala, že nemám peníze. Nicméně dík za příspěvek.

Chudáček

zůstane chudáčkem navěky.  Být chudý není ostuda. Chovat se jak nesvéprávný blbeček - to jo.

Jezdím za hranice tak 5x - 6x ročně, možná víc, pokud počítám víkendové výlety a nemám pocit, že by se na mě někde dívali skrz prsty. A není to jen o penězích.